V souvislosti s budováním či spíše rozšířením hlavní silnice Praha – Brno (tzv. městským průtahem) bylo zamýšleno vytvořit kolem Jaselské ulice moderní obytnou čtvrť s hotelem, obchodním centrem a školou. (Osamoceným „výhonkem“ tohoto záměru je panelová budova Jednoty z roku 1967.)

Jak ukazuje fotografie modelu z roku 1971, vize předpokládala vybudování dvou trojic 12 patrových domů umístěných kontrasměrně, stejně jako na hlavním sídlišti a dvou podélných nižších bloků. Jakýmsi centrem měl být hotelový komplex s krytými garážemi, ve formě rozeklané pyramidy umístěný v prostoru na sever od Jaselské ul. Stavbě měla ustoupit vilová čtvrť kolem ulice Heverovy. Z návrhu se realizovala ve zjednodušené architektonické podobě pouze Okresní správa spojů s automatickou telefonní ústřednou, odborným učilištěm, internátem a sportovní halou (výstavba proběhla v letech 1967-1980).

Pohled na model architektonické studie plošné přestavby východní části města. Na levé straně vidíme kostel sv. Bartoloměje, zachován je také kostel Nejsvětější Trojice a budova divadla. Pravděpodobně rok 1961. SOkA Kolín.

Nejméně od roku 1960 bylo za střed nového sídliště zvoleno prostranství mezi ulicí Dělnickou a Voskresenskou (dnes Masarykovou). Na výstavě v roce 1971 byla prezentována řada vizí pro celé město Kolín, včetně centra sídliště. Prostor měl, kromě 17 podlažního „mrakodrapu“, obsahovat kulturní centrum zastřešené kupolí, obchodní centrum, podzemní garáže a výtvarně pojatý veřejný prostor.

Na podobě architektury je znát snaha skrýt všechny funkce do nízkých rozložitých hmot, ze kterých kontrastně vyrůstají věžové domy. Z celého velkorysého souboru byl ve zkomolené podobě postaven pouze věžový dům (1986), torzo obchodního centra (1979) a restaurace s vinárnou Družba (1988). 

Fotografie modelu návrhu Centra sídliště mezi ulicemi Dělnická, Masarykova a Tyršova. Vidíme věžový 17 podlažní dům, kulturní centrum zastřešené kupolí a obchodní centrum s podzemními garážemi. Rok 1971. SOkA Kolín.

Prostor za řekou Labem byl určen jako místo pro naplnění asi architektonicky nejodvážnějších vizí. Kulturní dům a obytné budovy ve formách plastické architektury na vizualizaci vypadají jako bychom se ocitli v centru některého západoevropského města na začátku 70. let. Kromě této části se studie věnovala i úpravě Jiráskova náměstí, které mělo nejprve projít celkovou asanací a poté zde, kromě panelových domů, mělo vzniknout velké nákupní centrum ve formách, jaké známe například z obchodního domu Kotva v Praze.

Z celého projektu byly realizovány, opět ve zkomolených formách, pouze panelového domy v ul. Antonína Kaliny a ul. Podskalské. Zajímavé je, ponechání obou dominant této části Zálabí, tedy budovy Radimského mlýna a věže zvané Práchovna.

Fotografie modelu komplexní přestavby tzv. Zálabské skály. V pravé části je vidět Masarykův most, uprostřed věž Práchovna a Radimského mlýn. V levé části je zimní stadion. Rok 1971. SOkA Kolín.

Kresebná vizualizace návrhu přestavby Zálabí v prostoru při vyústění Masarykova mostu a na tzv. Skále. Dynamická architektura patří Městskému kulturnímu domu. Z celého návrhu byly částečně realizovány pouze panelové domy při řece. Ovšem bohužel bez původně navrhovaného parteru a bohatého členění fasád. Rok 1971. SOkA Kolín.

Studii z roku 1968 na budovu ONV a OV KSČ vypracovali za Krajský projektový ústav ing. arch. Helena Navrátilová, ak. arch. Milan Valenta a ing. arch Jaroslav Zdražil. Velkoměstské měřítko věžového domu autoři v průvodní zprávě zdůvodňují takto:

„Vzhledem ke své náplni stavba symbolizuje jistou kontinuitu a současně i protiklad…silný kontrast, vyvolaný moderním stavebním pojetí, zdůrazňuje dlouhá časová údobí, během kterých se město organicky vyvíjelo…“

Komplex vzájemně propojených kvádrů připomíná, konstrukcí z železných profilů a „zavěšením“ objemů, budovu Strojimportu a bývalého Federálního shromáždění v Praze.

Budova OV KSČ byla na stejném místě nakonec postavena podle daleko střízlivějšího návrhu z roku 1976 pod vedením ing. arch. Zdeňka Kuny, tehdejšího ředitele Krajského projektového ústavu a od roku 1983 předsedy Svazu architektů ČSR.

Studie návrhu budovy Okresního národního výboru a Okresního výboru Komunistické strany Československa, které v roce 1968 vypracoval za Krajský projektový ústav ing. arch. Helena Navrátilová, ak. arch. Milan Valenta a ing. arch Jaroslav Zdražil. Architektura na pilířích připomene budovu bývalého Federálního shromáždění v Praze. Archiv Stavebního odboru na MěÚ v Kolíně.

V archivech zůstalo dochováno několik plánů na plošnou asanaci a následnou přestavbu území od historického středu směrem k východu až po vlakové nádraží (tedy území mezi ulicemi Dukelských hrdinů, Mostní, Jaselskou a Stalingradskou /dnes Politických vězňů/).

K plánu z roku 1961 se dochovala i doprovodná zpráva, ze které je znát, že tvůrci modelu reagovali na změnu společenského klimatu přinášející první kritické hlasy na stávající podobu sídlišť.

„Nelze však také nedbati kritických hlasů z celonárodní diskuse, že sídliště působí svoji uniformitou nepříznivě, že chátrá bytový fond, nejsou zastavovány stavební mezery ve městech, při kterých jsou vybudovány veřejné investice a že jest zabírána orná půda, zatím co řada stavebních parcel leží ladem.“

Plán počítal s dokončením výstavby ve 3 až 4 hlavních etapách do 50 let.

Území pro výstavbu bylo vymezeno na severu městským průtahem (ulice Jaselská), na východě ulicí Žižkovou, na jihu ul. Voskresenskou (dnes Masarykovou) a na západě areálem 1 ZŠ. 

Návrh počítal s dvojicí 8 podlažních bloků a šesticí 12 podlažních domů celkem 600 bytových jednotek pro 700 obyvatel na 1 hektar, jak se píše ve zprávě. Součástí výstavby tohoto celku bylo i rozšíření 1 ZŠ o jeden pavilon. Pro ilustraci nelehké situace, které byly vystaveny architekti v nastupující době technokratické fáze, kdy kvalita musela ustoupit kvantitě, budeme citovat z průvodní zprávy.

„Je to však též území, které pro svou přípravu potřebuje zrealizovat asanaci, což předpokládá odstranění stávající nízkopodlažní zástavby rodinných domků. Vzhledem k tomu, že uvedená plocha výstavby slouží též jako ekonomický přechodný stupeň k možnostem přenesení sídlištní výstavby do nového sídliště proti nemocnici, v jižních okrajích města /kde se předpokládá výstavba 2 100 bytů/ je na tuto plochu mimořádný zájem pro její maximální využití pro bytovou výstavbu. Zároveň však vzhledem k omezeným možnostem n. p. Průmstav je možno zastavovat pouze sekcovým způsobem dle dnes již dohodnutých a výtvarných typů, což prakticky celou zástavbu ovlivňuje. Z těchto důvodů je také volena mimořádná hustota zastavění a zároveň jde o zastavění pouze bytovými jednotkami. V návrhu je také plně respektováno vytvoření sousedního hřiště pro 27 tř. školu, které zároveň je prakticky jediná možná plocha tohoto druhu pro celé sídliště vůbec.“

Sídliště v Čechových sadech bylo podle tohoto plánu postaveno až v letech 1979-1983.

Plán zpracoval zastavění bloku mezi ulicemi Kmochovou, Sokolskou, Pražskou a Úzkou. Projekt počítal s plošnou asanací. Nakonec došlo v letech 1975 – 1980 k výstavbě pouze dvou bloků, při ulici Kmochově a Pražské, blok v ulici Sokolské postaven nebyl.

Zpracován na základě objednávky odboru pro výstavbu při SKNV-Praha. Území bylo ohraničeno na severu Táboritskou ulicí, na straně západní areálem nemocnice v Žižkově ulici, na východní straně Polepskou ulicí.

Pro toto území již byly zpracovány podrobné územní plány pro I. etapu v roce 1966. Tyto plány doznaly změny v celé ploše, především pokud se týká počtu bytů, výšky podlaží apod. Pro II. etapu, byly přidány školy. Návrh vycházel z předchozího PÚP zpracovaného ing. arch. Stupkou z KPÚ Praha a byl vzat v úvahu i projekt PÚP ing. arch. D. Peška.

Celá výstavba byla rozdělena do 2 etap. V I. etapě do roku 1975 se předpokládala výstavba svépomocí, po roce 1975-1980 měla být výstavba zajišťována plně „dodavatelsky“. II. etapa měla přijít na řadu po roce 1980. Od roku 1973 se předpokládalo zrušení jatek a počátek výstavby distribučního centra. Školský areál se měl stavět jako první, od roku 1970. Tempo výstavby bylo stanoveno na 400 bytů ročně. Domy měly být maximální 8 podlažní.

I. stavební etapa, která byla rozvržena celkem do 4 okrsků, měla zahrnovat již postavené a rozestavěné jednotky konstrukčního typu T 13. Celkem mělo jít o 188 bytových jednotek pro 658 obyvatel a nově navržených 1 632 bytových jednotek pro 5 396 obyvatel. Území bylo rozděleno na okrsky. 

Okrsek 1, (bloky 32, 33, G2, G3, G4) – 192 byt. jednotek pro 636 obyvatel, výstavba se předpokládala jako svépomocná.

Okrsek 2, (bloky 12, 13, 14, 15, 16 až 31) - 744 byt. jednotek pro 2 460 obyvatel. Bloky 12-15 byly určeny pro výstavbu dodavatelsky a bloky 16-31 pro výstavbu svépomocí.

Okrsek 3, (bloky 7, 8, 9, 10, 11) - 312 byt. jednotek pro 1 030 obyvatel. Výstavba dodavatelsky. 

Okrsek 4, (bloky 1-6) - 384 byt. jednotek pro 1 270 obyvatel.

„Občanskou vybavenost“ celé nové čtvrti měly zajistit dvě devítileté školy s 18 třídami, dvě mateřské školky pro 240 dětí a dvoje jesle pro 70 dětí. Dále obchody s potravinami základními a potraviny speciálními, tabák, textil, domácí potřeby, drogerie. Služby: holič a kadeřník, krejčovství, úklidová služba, mandl a sběr prádla, oprava punčoch a obuvi, sběrna čistírny, sběrna pro opravu elektro. Stravování: bufet, restaurace, cukrárna. Administrativa: spořitelna, SNB, OPBH, hotel pro 100 lůžek a v neposlední řadě garáže s 620 boxy.

„V architektonickém řešení bylo snahou projektantů docílit způsobu okrajové zástavby na principu tvoření samostatných skupin objektů, čímž by měla být docíleno zvláště dobrého účinu pro dálkové pohledy na město a potřebnými průhledy tak, aby nebyla utvořena souvislá hradba nové výstavby. Vnitroblokové uspořádání má pomáhat vytvořit příjemné prostředí pro bydlení a odpočinek po práci. Navrhují se prostory s květinovou a architektonickou výzdobou.“

Podle plánu organizace výstavby se měla I. etapa budování nového sídliště dokončit v srpnu 1961 (což se nepodařilo). II. etapa následně řešila „zástavbu kolem I. etapy a podél současné zástavby směrem jihovýchodním až k zástavbě poblíž nemocnice.“ Zástavba byla plánována jako typová, v konstrukčních soustavách T 02 a T 03 (přechodný typ ze zděné technologie na celopanelové konstrukce. Stěny domů byly buď z cihel či cihlových bloků, nebo z betonových panelů) o 2 až 6 sekcích a 3 až 10 podlažích, všechny domy měly být podsklepené. V 3 podlažních domech bylo naplánováno 300 bytových jednotek. V 4 podlažních domech 372 byt. jednotek, v 6 podlažních domech 1319 byt. jednotek, v 10 podlažních domech 240 byt. jednotek. 

Třípodlažní domy v sousedství I. etapy měly být stavěny stejnou technologií blokovou jako domy z I. etapy, tedy z cihelných bloků. Šestipodlažní domy technologií blok-panel, tedy stěny z cihelných bloků a stropy z panelů, stejně jako celý zbytek zástavby. Pro 10 podlažní budovy byla určena technologie zvaná „krabicový systém“ (šlo nejspíše o montovaný systém konstrukční soustavy G (jako Gottwaldov). Základní typ G 57 pracoval s rozponem stěn 3,6 m a výškou 2, 85 m vyznačoval se různým typem lodžií a prvními typy bytových jader). Občanské stavby byly navržené jako cihelné s litými monolitovými stropy s nepatrnou možností využití panelových nebo prefabrikovaných stopů. 

Pro 3. pětiletku bylo počítáno do 1964 odevzdat celkem 748 byt. jednotek, jak státní, tak družstevní výstavby, z toho mělo být 96 byt. jednotek ještě z I. etapy. Tempo výstavby bylo navrženo 200 byt. jednotek za rok, což odpovídalo nasazení 1 jeřábu Wolf s kapacitou 120 byt. jednotek za rok. V rámci II. etapy měla být v letech 1962-1963 postavena 25 třídní škola. 

V tomto plánu bylo navrženo celkem 12 bytových jednotek v bloku mezi ulicemi Královská cesta, Roháčova, Lipenská, K jatkám a Prokopa Velikého. Družstevní výstavba měla probíhat pro zaměstnance kolínského podniku Elektroisola.

V 1. části mělo být postaveno 12 byt. jednotek ve dvojdomcích v konstrukčním, oblastně upraveném typu T 13 (jedná se o jeden z prvních konstrukčních typů používaných od roku 1952. Používá cihly, omítky, sedlové nebo valbové střechy) o 3 podlažích. Další trojdům č. 2 byl navržen jako 3 podlažní upravený typ T 13, ostatní čísla 3 až 9 měly být konstrukční typy T 02 B, z nichž č. 6 až 7 jsou 4 podlažní. V bloku byly umístěny 3 skupiny garáží.

Celkem mělo být postaveno 210 bytových jednotek. Byty konstrukčního typu T 13 měly být třípokojové.

Tento plán nebyl realizován vůbec. Oblast výstavby byla posunuta směrem k jihu.

Výchozími podklady pro PÚP byl podrobný územní plán z dubna 1973, který zpracovával širší území kolem městského historického jádra.

Podle plánů bylo území vymezené na východě ulicí Smetanovou a Škodovou, na jihu ul. Jaselskou na severu ul. Politických vězňů, na západě pak Václavskou ul. Hlavní páteří byla nová komunikace vedená podél Legerovy ul., jižním směrem, kde se měla zástavba „přelévat“ do prostoru Čechových sadů. Zástavbě měla předcházet plošná asanace celého území.

„Zástavba území nemá velkých hodnot ekonomických, kulturních ani historických. Území je vhodné k plošné asanaci s tím, že je třeba respektovat starou uliční síť a Husovo nám.“ 

Zástavbu mělo tvořit 72 objektů rozdělených většinou do uzavřených bloků, jejich výstavba byla rozdělena na 4 etapy. Kromě obytných jednotek měla být v území postavena například restaurace (10 000 m3), 3 spojené objekty pro obchody a služby (40 000 m3), jesle pro 50 dětí, kavárna, poliklinika, pojišťovna a spořitelna, obchodní dům Prior (19 000 m3), Městský dům pionýrů a Městský dům důchodců.

Hlavní cíl studie komentují autoři takto: „Studie si kladla za cíl vytvořit nové městské celky: Jež by svým mikroklimatem poskytly obyvatelům potřebný dojem velkoměstské atmosféry, tolik postrádaný v uvolněné zástavbě nynějších sídlišť. Toto napojení umožňuje současně vyřešit přechod a pojení mezi vnitřním středověkým jádrem města a novou sídlištní výstavbou, což je navíc podpořeno v návrhu tím, že hlavní seskupení objektů respektuje v mnoha případech alespoň zčásti současnou komunikační síť nebo se sdružuje kolem větších městských prostorů.“

Studie také reaguje na nové požadavky zhmotněné v roce 1976 i do zákona o ochraně zemědělské půdy. „Vzhledem k tomu, že volné plochy jsou již využity a nová zemědělská půda již nejde zabírat, je nutné zasahovat do centrální městské zóny, jejím ozdravěním komunikační a vybaveností tak, aby mohla plnit roli základního útvaru, nesoucího zatížení novými obytnými celky a aby se zhospodárnilo její využití pro životní potřeby města.“ 

Podle zásad navržených Okresním národním výborem (ONV) v Kolíně bylo území vymezeno ulicemi Jaselskou, Královskou cestou, obchvatem Kolína na jihu, ul. Žižkovou na západě a ul. Polepskou na východě. 

Celkový počet obytných jednotek byl navržen na počet 2 408. Výstavba byla rozdělena na 4 etapy, které tvořily samostatné celky.

1. etapa měla zahrnovat celkem 904 bytových jednotek (16 samostatně stojících čtyř podlažních domů, dále 4 domy čtyř podlažní a 3 domy dvanácti podlažní). K tomu měla být postavena základní škola s 27 třídami. 

2. etapa měla přinést 632 byt. jednotek.

3. etapa počítala s 552 bytovými jednotkami, obchodním a společenským centrem o dvou a třech podlažích s restaurací, dále poštou, služebnou VB a lékárnou. 

4. etapa obsahovala vybudování 320 byt. jednotek, základní a mateřskou školu, jesle pro 70 dětí, zvláštní školu (dnes nazývanou speciální), internát sester (myšleno zdravotních), sběrné suroviny a garáže pro 2 000 stání.

Zástavba byla navržena jako čtyř podlažní bytová zástavba drobnějšího hmotového i půdorysného měřítka. Citujeme z doprovodné zprávy. „Směrem do centra zóny „U Jána“ přechází tato členitá konfigurace do koncentrovaných horizontálních i vertikálních objektů, kde se pracuje s maximálními dosažitelnými kontrasty, horizontál a vertikál. Ustupuje se od stereotypního kolmého řazení a v konceptu je navržen, životnímu prostředí lépe vyhovující volnější systém urbanistických seskupení, vytvářející příznivě působící celky.“

Z velkolepého plánu se nakonec postavilo v letech 1986-1990 pouze 7 domů s objektem restaurace (ul. Jateční, Vávrova a Želivského). A čtyři domy mezi ulicemi Vrchlického, Jeronýmova a Polepská.