Sen
V období socialismu panoval sen o propojení výroby s uměním, aby byl kultivován československý občan. Stát dokonce začlenil účast designérů na výrobě do jedné z pětiletek. Vzniklo několik podniků, které měly pozitivně ovlivňovat kvalitu výrobků vycházejících z národních podniků a sdružovali proto designéry, tehdy nazývané průmyslovými, nebo tvarovými výtvarníky.
O snu československého designu
Jedním z těchto podniků byl UBOK (Ústav bytové a oděvní kultury), který měl za úkol připravovat nové předměty pro výrobu. Jeho činnost byla nakonec spíše teoretická, inspirační a výchovná. Vytvářel například teoretické studie, těžko zaveditelné do praxe nebo výrobky, o kterých se předem vědělo, že nemají mnoho nadějí na přijetí do výroby. Byl proto neoficiálně nazýván také Ústavem pro tvarování housek.
Vyšší kvalitu výrobků udržovalo i ÚLUV (Ústředí lidové umělecké výroby) navazující na tradici řemeslné výroby, nebo roku 1964 založená Rada výtvarné kultury výroby. Právě Rada výtvarné kultury určovala výtvarníkům cenu jejich výrobků i kde a za kolik mohou prodávat. Vydávala také dvoujazyčný časopis CID (Czech Indrustrial Design), který organizoval soutěž Vybráno pro CID, udělující cenu Dokonalý výrobek roku. Rada vznikla v době státem podporované kampaně Za dobrý vkus pracujících, probíhající v 60. letech.
Také vývojové závody jednotlivých podniků byly často centralizované v jednom středisku, například porcelán v Lesově a elektrotechnika v Kovotechně. Všechna tato opatření byla zaměřená na eliminaci nevkusných, kýčovitých a nekvalitních výrobků a tím kultivaci vkusu obyvatel.
Zleva: Vázy, autor Ladislav Oliva; Keramická nápojová souprava, autorka Jiřina Černá; Vybrušovaný tablet, autor Ladislav Oliva; Moka servis Elka, autor Jaroslav Ježek, 1958; Křeslo Osaka II, autor ing. arch. Jan Bočan.
Ocenění našeho designu
Rok 1955 se nesl v duchu podpory lehkého průmyslu. Stát začal věnovat pozornost exportnímu potenciálu výrobků z nestrategických domácích surovin, jako například sklo, porcelán, elektrotechnika, nebo hračky a tyto oblasti tak vrátil k životu. Zachování jejich vysoké úrovně napomohl kvalitní a dobře zakotvený systém školské výuky, který přežil období válečného i poválečného útlumu. Kolem roku 1955 bylo také rozhodnuto o účasti Československa na Světové výstavě konané o tři roky později v Bruselu.
Zleva: Reklama na Crystalex, autorka skla Eva Švestková; Porcelánové vázy, autor Václav Šerák, 1983. Foto dobový tisk.; Claudia Cardinalová s Obřími číšemi při návštěvě sklárny Moser vyrobené pro Expo 1958 v Bruselu, (foto podnikový archiv Moser); Broušená karafa s odlivkou, Dagmar Kudrová. Foto dobový tisk.; Keramická váza, autorka Jindřiška Radová. před 1961
EXPO 58 - československý design ve světě
Mezinárodní výstava v Bruselu přinesla československému designu ještě více pozitivních ohlasů, její téma Jeden den v Československu se podařilo tvůrcům zpracovat velmi nápaditě a pokrokově a získal tak hlavní cenu Zlatá hvězda a mnoho dalších ocenění přinesly jednotlivé vystavené exponáty.
Dnes snad pobaví, že v některých případech byly, pro vládnoucí garnituru příliš moderní, nebo abstraktní předměty, propašované přes politickou kontrolu pod neškodnými názvy, které vytvářely zdání obrazů života lidu a těžké práce dělníků. Na úspěch z Expa 58 navázaly i další zahraniční výstavy našich výrobků.
Showcase your great project and impress your potential customers wth ease
Sen o bydlení
Také sériová výroba paneláků měla své sny. Byla jimi snaha o vznik urbanisticky kvalitního, plně vybaveného sídliště. Mělo být zaplněno tvarově odlišenými domy s byty vyhovujícími dobovým potřebám.
V roce 1965 tak byl dostavěn projekt „humanistického bydlení“ v Praze na Invalidovně. Myšlenkou autorů bylo vytvořit nejen kvalitní prostředí pro život, ale také byty, které by se díky posuvným interiérovým příčkám vyvíjely podle potřeb jejich obyvatel. Již v roce 1961 vznikla v dokončených bytech výstava interiérového zařízení. Některé byty byly vybaveny nábytkem, který vznikl pro tento projekt v dílnách ÚBOK, byl subtilní, variabilní a mobilní, aby se i on mohl měnit podle potřeb obyvatel. V dalších bytech byl nábytek Montisektorový a v poslední části bytů klasický, sektorový nábytkem výrobních podniků.
Výstava měla obrovský úspěch a shlédlo jí přes 75 tisíc návštěvníků. Jiným, bohužel nerealizovaným projektem uvolněných 60. let, bylo sídliště exotického názvu Etarea, které mělo vzniknout na jižním okraji Prahy. Projekt skončil prezentací na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Toto město mělo mnohé technické inovace, jako je rozvoz zboží systémem podobným potrubní poště. Mělo naplánovanou také veškerou občanskou a kulturní vybavenost, aby nevzniklo jen sídliště, ale plnohodnotné, pohodlné město pro moderní člověka.
